Nevíš, kde ty Kapverdy vlastně leží? III.

Na rozdíl od kontinentální Afriky představují pro nás Kapverdy velkou výhodu v tom, že před jejich návštěvou není povinné očkování, které bývá zpravidla docela drahé. Některé vakciny se doporučují, ale podobné rady platí třeba i pro jinak vyspělou zemi jako je Japonsko.

V městečku Tarrafal najdete celkem dvě školy: základní a lyceum. Na obou stupních zavedli pro žáky povinné školní uniformy, jejichž barvy a střih působí moderně a mladě. Myslím, že pro školáky nemusí být ani takové utrpení je nosit. Dobře se tu starají i o jejich volný čas, mládež má možnost si sednout k počítači s internetem (na monitoru jsem nejčastěji zahlédnul oblíbený Facebook), mohou si zasportovat (tak velký a moderní fotbalový stadion by jim mohla i některá naše města závidět), zajít na diskotéku a nebo navštívit centrum pro mládež, které disponovalo i rozlehlým sálem s podiem. Konkrétně u té diskotéky mě překvapilo, že jsem za celý večer zaregistroval jen dvě písničky, které jsem znal z českých rádií. Hrají se tu hlavně věci místní nebo brazilské a v podstatě všechno v portugalštině. Na této adrese je možné si poslechnou místní soukromé radio http://tunein.com/radio/Cape-Verde-r101228/ Všechny rozhlasové stanice vysílají monofonně a občas ne moc kvalitně. Jediná kapverdská televizní stanice by měla fungovat i na tomto odkazu: http://timstream.com/952-rtc.html 

Veškerá zábava pro mládež ale s posledním školním dnem skončí. Práce je na ostrově trvalý nedostatek. Kdo se neuchytí ve službách a nebo v místní továrně na zpracování rybího masa, ten už moc možností nemá. Osvobozením se od zlého kolonizátora se místní obyvatelé připravili i třeba o takovou vymoženost, jakou byla podpora v nezaměstnanosti. Obživu si pak obstarávají nejrůznějším způsobem - od pouličního prodeje všeho možného až po v podstatě nejlepší řešení - ušetří si na letenku do Evropy a nejčastěji prací na holandských lodích zajišťují živobytí pro zbytek rodiny.

Jedna věc mi tu byla docela nepříjemná. Možná že svým zjevem podobné typy nějak přitahuju. Snad každý den ke mně někdo natáhnul dlaň s žádostí o peníze. Třeba na ostrově Sal jsem od dětí slyšel větu "gimi ajre" nesčíslněkrát. Jinde chtěli čokoládu (nejčastěji matky s dětmi) a nebo cigarety (muži bez rozdílu věku). Obchodníci mají zase naučenou srdceryvnou litánii o tom, že od rána nic nejedli, že když mi nic neprodají, tak že je majitel propustí. A na závěr celého představení vám nabídnou neskutečný hadr s laciným potiskem za "pouhých" dvacet euro. Když jsem řekl, že bych o té "věci" uvažoval jedině v případě, že by stála nejvýš šest eur, vtlačil mě muž do rohu a tam mi pošeptal, že ok, že mi to za těch šest euro prodá. Rychle to zabalil do tašky a strkal mi to pod košili. Zvláštní, opravdu zvláštní způsob prodeje...

Na druhou stranu se po místních silnicích prohánějí automobily jen těch nejlepších západních značek. Jednoznačně vede Toyota. Tolik terénních vozidel této firmy na jednom místě se asi jen tak nevidí. Potěšilo mě i několik škodovek, které používali místní taxikáři.

Cestou okolo místního stadionu mě zaujal zvláštní hluk. Vše se vysvětlilo - rámus vycházel z místní elektrárny. Velkokapacitní agregát zásoboval elektřinou celé město. Původně stál na jeho okraji, ale mimořádný stavební boom postupně elektrárnu obklopil a město řeší přestěhování elektrárny mimo obydlenou oblast. Na jiných ostrovech jsou k vidění i větrné elektrárny. Při cestě na ostrov Sal jich bylo z letadla vidět několik. Jednomu větrníku dokonce upadla vrtule. Jak znám místní obyvatelstvo a jejich pracovní tempo, tak tam ta vrtule leží dodnes...

Pokud někomu nestačí jen opalování na pláži, určitě si užije výlety po okolí. Základem je samozřejmě dobrá mapa. Konkrétně ostrov Sao Nicolau velmi podrobně popisuje mapa pod značkou ISBN 3-89550 468-8. Nabízí i několik pěších výletů s přesnou charakteristikou včetně GPS souřadnic a orientací podle světových stran. V dubnu vyšlo právě nejnovější vydání této mapy a můžete ji pořídit tady v Evropě a samozřejmě i na místě pobytu.

V každém případě najdete na Kapverdách úžasnou přírodu. Něco jako Kanárské ostrovy před čtyřiceti lety. Po skalách se prohánějí ve velkých počtech kozy, do dneška mi nikdo nevysvětlil, čím se vlastně živí a kde na vyprahlých skaliskách najdou vodu.

V jedné zdařilé scénce pronesl Jiří Císler větu:"Jsou všude..." Tahle věta mě okamžitě napadla, když jsem vešel do jedno z mnoha místních obchůdků. Veškerý personál totiž pocházel z Číny. Také tu najdete několik Italů (místní jim bez výjimky říkají "mafiáni"), Němců i dalších evropanů. Drtivá většina turistů ale skončí na ostrově Sal, který disponuje mezinárodním letištěm. Za 100 escudo se přesunete na asi osm kilometrů vzdálenou pláž ve městě Santa Maria. Pláž s krásným žlutým pískem. Už se na ni těším...